V dnešní době už může bydlet každý. Tedy pokud to bereme čistě teoreticky. Protože nabídka nemovitostí je více než rozsáhlá a pestrá a každý si tak může koupit přesně ten typ nemovitosti, jaký mu nejlépe vyhovuje. Stačí vzít peníze a…
A to je ten zásadní problém. Protože peněz je pro podobný účel zapotřebí skutečně značné množství, více, než si může naprostá většina našinců dovolit vybrat ze svého účtu a kdykoliv zaplatit. Nemovitosti u nás stojí nekřesťanské peníze, zatímco příjmy mnoha našinců nejednou stačí sotva na živobytí.
A co si počít, když chce někdo bydlet ve vlastním, jenže si to tedy nemůže dovolit? Logika velí, že si takový člověk má peníze na koupi svého domu či bytu půjčit. Protože hypotéky nejsou zase až tak drahé a nedostupné, a navíc ceny nemovitostí letí raketově vzhůru a ten, kdo by si odkládal ze svých příjmů peníze s tím, že si nemovitost koupí, až si na ni našetří, by se nikdy nemusel dočkat. Ceny by tu mohly růst rychleji než jeho úspory a vlastní bydlení by tak bylo stále nedosažitelnější. Kdežto s hypotékou člověk zaplatí požadovanou cenu a pak bydlí ve svém a splácí, aniž by ho musel znepokojovat růst cen nemovitostí.
Ovšem ani s hypotékami to není zase až tak snadné. I zde si může člověk půjčit jenom tolik, kolik dokáže splatit. A při nízkých příjmech mu tak nepůjčí dost na koupi vlastní nemovitosti třeba ani nebankovní sektor.
Ovšem netřeba podléhat trudnomyslnosti. Když nestačí prostředky na stoprocentně vlastní nemovitost, je tu alespoň družstevní vlastnictví nemovitostí. A nebankovní hypotéka družstevní byt zaplatit rovněž umožňuje. Je to sice poněkud složitější varianta, nepůjčuje se tu tolik peněz, jako u koupě nemovitosti do vlastnictví, je to i o něco dražší, ale i na družstevní bydlení tu člověku půjčí.
A družstevní byt je vlastně natolik podobný soukromému, že uspokojí potřeby každého z nás. Každého, kdo chce mít stálou adresu.