Rubrika: Muži

Většina žen na tuto otázku pravděpodobně šibalsky odpoví – jak kdy a jak k čemu. Naráží tím na zásadní rozpor mužské role, protože muž, se kterým se seznamujeme, který nás ženy zaujme a sexuálně přitahuje, je častěji právě dominantní alfasamec. Pokud se nám povede takového muže okouzlit, zažijeme s ním vášnivé a emocemi nabité týdny či měsíce. Když vyšumí první nával zamilování, narazíme často na problém – bude z něho taky dobrý manžel a otec?
Muži jsou si obvykle tohoto rozporu vědomi a často se mu snaží v mezích své intuice přizpůsobit, pokud o ženu a trvalý život s ní opravdu stojí. Jsou nuceni střídat role, případně najít jakýsi kompromis, fúzi obou archetypů, kterou bychom mohli nazvat třeba jako „respektovaný strážce rodinného blaha“. O tom, že usadit se jen v jedné – pro partnerský svazek zdánlivě nejlepší – roli se obvykle nevyplácí, podrobně hovoří australský rodinný terapeut Steve Biddulph ve své oceňované Knize o mužství:
Mnoho mužů je překvapeno zjištěním, že když své ženě v zájmu klidu všechno slabošsky odsouhlasí, jejich manželství se tím stejně nestane šťastným ani klidným.
Ještě pár desetiletí nazpět muže nic takového netrápilo. Ženy si netroufaly nebo možná ani nechtěly, aby byl muž zároveň empatická kamarádka, testosteronový nabíječ i pečující tatínek od rodiny, který děťátko ochotně přebaluje, krmí kašičkou a na procházky nosí v šátku na břiše. Dnešní muž, pokud má moderní emancipovanou ženu (kterých je v mladé generaci čím dál více), je tak trochu tlačen do pozice supermuže dnešní doby, který s bravurou přeskakuje z tradiční mužské do moderní citlivé pečovatelské role, a to pochopitelně zcela přirozeně, nenuceně, s nadšením a vhodně tak, jak to zrovna situace vyžaduje.
Někteří muži skutečně dokáží splnit všechny takové zakázky ze strany žen, některým to navíc jistě připadá snadné – jako krásný a přirozený důkaz civilizačního pokroku v oblasti humanity a genderové vyváženosti. Proč ne. Podstatné procento dnešních mužů však po prvním střetu s ženskými očekáváními pocítí větší či menší otřes vlastního sebepojetí, které se formovalo po vzoru tradičního rozdělení rolí tak, jak to viděl ve své původní rodině.
A proto je pro spoustu mužů východisko neúprosné – pokud nechtějí přijít o milovanou bytost, se kterou se právě chystají přetavit vášnivou zamilovanost v trvalý svazek, nezbývá jim než udělat vše pro dosažení ideálu – to jest naučit se správně přeskakovat z role do role.
Ženy by si proto měly před vstupem do vážnějšího svazku odpovědět na otázku, zda je pro jejich životní štěstí opravdu nezbytné tlačit svého milovaného do pozice dokonalého moderního supermuže. Třeba zjistíme, že nám stačí vzít tradiční model našich rodičů a udělat na něm pár kosmetických úprav pro dosažení kompromisu, ve kterém budeme šťastny my i partner.

Většina mužů vnímá jako svoje poslání zabezpečit rodinu. V roli otce na rodičovské dovolené se proto necítí ve své kůži, především díky mylnému pocitu vlastního selhání. Od pradávna se přeci o děti staraly matky a otcové vydělávali peníze. To je samozřejmě i nadále naprosto v pořádku, ale jisté benefity se určitě najdou.

Upevnění vztahu s dítětem

Je prokázané, že pokud otec stráví alespoň nějaký čas s dětmi doma na rodičovské dovolené, dochází k navázání úzkého a pozitivního vztahu. Muži jsou obecně kreativnější, co se hry týče, a i celkový přístup o péči o dítě je odlišný od toho ženského.

Získá čas pro sebe

Nejen, že volný čas využije efektivně se svými dětmi, ale zároveň získá prostor k tomu, popřemýšlet, zda ho stávající práce ještě stále naplňuje, případně jestli není čas udělat ve svém pracovním životě nějakou změnu. I spousta žen na mateřské přijde s novým nápadem, čemu by se chtěly nadále věnovat. Některé se dokonce po dobu mateřské začnou věnovat vlastnímu podnikání.

Ideální řešení by mohlo být, pokud by se rodičovská dovolená mohla kombinovat. Zpočátku by se doma o děti starala matka, především pokud jsou děti menší, a pak by na řadu nastoupil otec. Stačilo by pár týdnů k tomu, aby si mohl utužit vztah s vlastním potomkem.

V současné době je otcům umožněna otcovská poporodní péče, kdy si v prvních šesti týdnech od narození dítěte mohou zažádat o dávky a ze strany zaměstnavatele jim musí být umožněno dostat sedm dní volno. V tuto dobu jsou především oporou své partnerce, která se sama s miminkem teprve sžívá a na navázání nějakého užšího vztahu otce s dítětem není většinou prostor.

Pokud se otec rozhodne, že na rodičovskou alespoň na nějaký čas nastoupí, rozhodně to není něco, za co by se měl stydět a už vůbec by neměl začít pochybovat o své mužnosti. Jde přeci o čas strávený s vlastními dětmi, který je naprosto nenahraditelný.